Jak jsem prožívala přípravy na maturitní ples
Přípravy na ples jediného syna očima návrhářky... aneb jak zkombinovat ultra PINK, tekuté stříbro a perly se sichrhajskou?
Co myslíte, že se stalo?
Něco co jsem mnohokrát sledovala, ale sama to často nezažívám. Zdá se ale, že jednou za čas se to stát musí každé z nás. Asi dva měsíce před plesem jsem postávala uprostřed studia, rozhlížela se a říkala si... vždyť já nemám co na sebe?!!! Což mi přišlo zároveň legrační samozřejmě.
Ale opravdu, na plese jsem byla naposledy asi před šesti lety neteři a předtím na mnoha, ovšem v době vlastní maturity, a to je opravdu již dávnověk :)
Několik použitelných modelů ve studiu mám, tak jsem to pustila z hlavy.
Asi tři týdny před plesem jsem se začala lehce ošívat, že to tedy úplně není ono, z čeho bych vyváděla (a to já chci, nadšeně vyvádět z toho co si obléknu, rozumíme si,-), ale zase na žádnou velkou róbu to úplně také není.
Nechala jsem to být podruhé... však ono se něco stane.
V mém stylu - slow fashion - a také radostí z kombinování a nošní modelů napříč příležitostmi si nechtci vyrábět něco pouze pro jednu příležitost. Jako česká návrhářka dávám přednost skutečně pomalé módě a modelům, které nám slouží roky a smysluplně doplňují naši skříň.
Pro Olivera jsme ušily černé klasické kalhoty a šmrncovní vestičku. Je sice pravda, že vestička na zkoušku čekala asi 14 dní, nemohla jsem jí najít, přestože jsem si jí skvěle uklidila na velký stůl ve studiu a vesele chodila okolo... nu, i to se mi stalo poprvé. Jak se našla, tak už jsem tímto směrem byla klidná, maturant je oblečen.
Dva týdny do plesu jsem vsunula do výroby k vestičce pro Olivera jednu dlouhou velkou černou taftovou sukni, kterou jsem chtěla vyrobit do kolekce v prodloužené délce. A od této chvíle jsem byla v klidu i já, protože jsem si jí hned zařadila jako plesového favorita. Sukně to tedy jistila.
Tři dny před plesem jsem hupla do sukénky a oooujé, zjistila, že je mi velká, sedí mi příliš dole na bocích a s mým stříbrným topem to není úplně ono... ajaaaaj, takže další dvě varianty v záloze sice ucházející, ale není to ono.
Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá a sama sebe překvapovala klidem, že se to ještě poskládá.
Noc před plesem rozhodla. Probudila jsem se s pocitem, že můj model bude perfektní s jedním koženým páskem a sukni budu mít vysoko v pase, tak jak potřebuji. A bylo to ono. Jako uuuf, tentokrát to bylo i na mě docela na poslední chvilku. Já totiž nechodím nikam jen tak v něčem "jakože je to na půl fajn", buď super (i kdyby to bylo tričko a džíny) anebo super :)))
K mému OUTFITU
- půlkolová dlouhá sukně z černého taftu
- top s vodou, materiál "tekuté stříbro"
- kabelka Vivienne Westwood, růžová lakovaná
- náušnice Vivienne Westwood, bílé perly a spínací špendlíky
- rtěnka růžová v barvě kabelky (ještě o kousek lepší odstín pro příště)
- balerinky - jedna černá a jedna stříbrná, obě třpytivé
- jemná černá mašlička na krku se zavazováním od spodního prádla
p.s. tohle je moje sweet secret a nebylo vidět, ale kousek leopard jsem na sobě samozřejmě měla, když už okolo toho bylo předem takové haló :)))
Celý outfit funguje dohromady a jednotlivé kousky lze skvěle nostit jednotlivě či v denním provozu. Např. sukně s jednoduchým tílkem a teniskami a naší košilovou bundičkou je must have.
Fotky bylo témeř nemožné vyfotit, mám co jsem zvládla za pochodu, bylo velmi špatné světlo a téměř žádná chvilka klidu, samá divoká a veselá společnost, ale pro vaši představu alespoň jak to všechno dopadlo. A ANO, tyhle situace prožíváme všichni podpobně :)
Zcela mimořádně mám svolení sdílet společné foto ♡♡♡